Jaké má výše popsaná hydroizolace nepodsklepené stavby šance vzdorovat tlakové vodě? Výše popsané řešení s vodorovnou a svislou izolací má dvě slabá místa. Jedno z nich je po celém obvodu stavby – etapový spoj.
Pokud budeme při realizaci brát vážně nakreslený detail na obr. 5, zrealizuje se na upraveném horním povrchu základových pasů vodorovná hydroizolace s přesahem přes obvod základů a tento přesah bude po celou dobu výstavby obvodových stěn a nejspíš i dalších konstrukcí stavby čekat na izolatéry, aby na něj napojili svislou část hydroizolace.
Dovedeme si představit, jak se daří volnému okraji asfaltového pásu vystavenému střídání teplot, botám řemeslníků, trubkám lešení a kusům padajícího stavebního materiálu. Zkušená firma nenechá okraj izolace volně vlát, připevní ho svisle dolů k boku základového pasu nebo základové desky. Mimochodem, v případě projektu citovaného na obr. 5 dá materiál na přesah a spoj ze svého, nebude ho mít ve výměrách. Aby se zvýšily šance, že se takto upravený přesah vodorovné hydroizolace dožije spojení se svislou hydroizolací, měla by se realizovat ochranná dočasná konstrukce. Pro doplnění: přesah vodorovné hydroizolace pro etapový, tzv. zpětný, spoj u podsklepené stavby se obvykle provádí v rovině vodorovné hydroizolace, kde je podložen rozšířeným podkladním betonem. V případě nepodsklepené stavby to však není možné, aby okraj základu vystupoval vodorovně před obvod stěn, v drtivé většině případů se bude osazovat svislá tepelná izolace obvodu základů a soklu. I u zpětného spoje u paty suterénu se v odborné literatuře nedoporučuje použití do podmínek tlakové vody (např. Kutnar: Hydroizolace spodní stavby: 2000). Etapový spoj mezi vodorovnou a svislou hydroizolací na obvodu stavby má tedy malé šance na dosažení těsnosti pro tlakovou vodu, naopak je velká pravděpodobnost, že voda nateče, zvláště v situaci na obr. 2, 3, 4 nebo 9, na vodorovnou hydroizolaci, nejspíš ovlivní tepelněizolační parametry tepelné izolace pod podlahou a vsákne se do paty stěn a příček.
Druhým slabým nebo dokonce ještě slabším místem jsou spoje mezi hydroizolací (tou pod úrovní terénu a rámem vstupních dveří nebo dveří na terasu). V citovaném projektu se neřešil ani podklad pro hydroizolaci, ani hydroizolace samotná – obr. 5. Jen výjimečně je materiál hydroizolace kompatibilní s materiálem rámu tak, aby byla šance vytvořit vodotěsné spojení. Prostě řešeními s nízko osazenými domy zhotovitele staveb, kteří v konečném výsledku nesou zodpovědnost za stavební dílo, namáčíme do vody i do problémů. O pocitech investora dívajícího se na skvrny a výkvěty na patách stěn ani nemluvě.
Připomínám, že svislá izolace nejspíš bude dotčena kotvením tepelněizolačních desek a zakládací lišty, pokud sokl nebude vyřešen dostatečně chytře.
Měl se projektant nebo zhotovitel nešťastného domu z úvodního příkladu o co opřít? V již zmiňované normě ČSN 73 4301 je článek 5.1.3.1:
Úroveň podlahy obytných místností musí být nejméně 150 mm nad nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu nebo terasy na terénu v pásmu širokém 5,0 m od obvodové stěny s osvětlovacím otvorem a 1,0 m od obvodové stěny bez osvětlovacího otvoru a nejméně 500 mm nad hladinou podzemní vody, pokud místnost není chráněna před nežádoucím působením vody technickými prostředky.
Na tento článek se odkazuje ve vyhlášce č. 268/2009 Sb. § 10 Všeobecné požadavky pro ochranu zdraví, 32 01|2015 zdravých životních podmínek a životního prostředí v bodě 3):
Úroveň podlahy obytné místnosti nad terénem a nad hladinou podzemní vody je dána normovými hodnotami.
Uvedený text, který je nyní v článku 5.1.3.1 ČSN 73 4301 se s různými obměnami pohybuje mezi touto normou a vyhláškou o technických požadavcích na stavby již od dob socialismu. Ve verzi normy ČSN 73 4301 ze srpna 1988 v článku 25 byly ještě z požadavku na úroveň podlahy nad terénem vyjmuty rodinné domy a požadavek na úroveň podlahy nad hladinou podzemní vody chyběl. V roce 1998 se text dostal do vyhlášky MMR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. V § 22 odstavci 3 je text téměř v současné podobě, jen terén, k němuž se úroveň podlahy vztahuje, je definován jinak. Stále stejných 150 mm při bouřlivě se vyvíjejících tloušťkách vrstev nad vodorovnou hydroizolací (požadavky na prostup tepla, vedou ke zvyšování tloušťky tepelné izolace pod podlahou).
Zásady pro osazování domu na terén podle směrnice ČHIS 01:
Častých problémů s pronikáním vody z povrchu terénu na vodorovnou hydroizolaci staveb si všimli autoři směrnice ČHIS 01 Hydroizolační technika – Ochrana staveb před nežádoucím působením vody a vlhkosti, kterou vydala Česká hydroizolační společnost – odborná společnost ČSSI v roce 2013. V zásadách, které by měl architekt uplatnit při osazování domu do terénu, aby zajistil dostatečnou pravděpodobnost funkčnosti ochrany stavby před vodou, se uvádí:
Zásada 10 – Nepodsklepené stavby, v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2, se doporučuje výškově osadit tak, aby vodorovná hydroizolační konstrukce pod prvním nadzemním podlažím byla v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu.
Pro představu, pro prostory rodinného domu se nejčastěji uplatní požadavek na stav chráněného prostředí třídy P2. Pokud by se projektanti rozhodli respektovat tuto zásadu, dostane se podlaha do úrovně cca 35 cm nad terén, vstup do domu bude mít dva schody nebo rampu a při současných kvalitách materiálů pro povrchové úpravy soklů nejspíš nebude u nepodsklepené stavby svislá hydroizolace nutná.
Svislou hydroizolaci bude samozřejmě třeba řešit u podsklepených staveb. I pro ně je ve směrnici ČHIS 01 uvedena zásada 9:
Podsklepené stavby, v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2 se doporučuje výškově osadit tak, aby horní povrch nosné konstrukce nad prvním podzemním podlažím byl v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu. U podsklepených staveb s ostatními chráněnými prostory v prvním nadzemním podlaží se takové výškové osazení doporučuje.
Na jiných místech směrnice se předpokládá málo propustný povrch přilehlého terénu, jeho sklon od objektu a odvodnění. Také se doporučuje vodu ze střech odvádět tak, aby nepřispívala k namáhání obvodu objektu.
Co činit, pokud přece jen někdo trvá na tom, že nechce zvedat nohy cestou z venku domů? Správně bychom takový požadavek neměli vyslyšet, jinak porušíme vyhlášku. Pokud přece jen povedeme úvahy o smysluplném řešení takového požadavku, neobejdeme se nejspíš bez spádovaného, dostatečně širokého, mřížkou zakrytého žlábku na obvodu objektu, nebo na té jeho části, kde není dodržena úroveň podlahy. Žlábek musí být trvale účinně odvodněn. Nejvyšší bod dna takového žlábku by měl být alespoň oněch 150 mm pod úrovní vodorovné hydroizolace nepodsklepeného objektu a nejspíš by měla dostatečně velká část plochy pozemku být níže než dno žlábku, aby na ni mohlo vyústit pojistné odvodnění žlábku.
Závěr
Spojme tedy úsilí stavebních odborníků a přesvědčme investory alespoň rodinných domů, že schody nebo rampa do domu nejsou nic neobvyklého a dostatečná výška úrovně vodorovné izolace nad terénem zvýší jejich šance na život v suchu. Při čtení článku 5.1.3.1 v ČSN 73 4301 je třeba správně číst slovo „nejméně“.
