Mezi nejvýznamnější změny vyplývající z tzv. „transpoziční novely“ patří úprava podlimitních záměrů, tj. těch záměrů, které nejsou vymezeny v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (tj. u záměrů, ke kterým se vždy musí provádět tzv. „velká EIA“ nebo alespoň zjišťovací řízení).
Novela stavebního zákona - 1. část
PODLIMITNÍ ZÁMĚRY
Podle dosavadní úpravy musí každý podlimitní projekt (tj. projekt, který není vymezen v uvedené příloze č. 1) získat stanovisko příslušného odboru životního prostředí k tomu, zda nevyžaduje provedení zjišťovacího řízení za účelem vyloučení negativního vlivu na životní prostředí. Protože se v praxi osvědčilo, že podlimitní záměry zpravidla nemají negativní vliv na životní prostředí, tak transpoziční novela odstranila v určitých případech administrativu spojenou s vydáváním těchto podlimitních stanovisek.
Nově se úplně dereguluje dohled státní správy nad určitými podlimitními záměry s tím, že se nebudou nadále vydávat „podlimitní stanoviska“ v případech, ve kterých záměr nedosáhne limitní hodnoty podle přílohy č. 1 nebo se nebude nalézat ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu.
Ve shora uvedených případech nebude bez dalšího vedeno zjišťovací řízení a nebude se vyžadovat ani žádné stanovisko, že záměr je podlimitní (např. bude možné podat žádost o územní rozhodnutí bez dalšího zkoumání vlivů na životní prostředí). Stanovisko příslušného úřadu o tom, zda záměr vyžaduje zjišťovací řízení (stanovisko o „podlimitním záměru“) bude vyžadováno pouze tehdy, pokud záměr překročí hranici 25 % příslušné limitní hodnoty uvedené v příloze č. 1 a bude se nacházet ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu a příslušný úřad stanoví, že se zjišťovací řízení musí vést.
Např. podle uvedené přílohy 1 je limitní hodnota pro záměr obsahující parkovací místa stanovena teprve od počtu 500 parkovacích míst. Nad uvedený limit se musí vždy vést zjišťovací řízení a pod uvedený limit se ve stanovisku k podlimitnímu záměru určovalo, zda se zjišťovací řízení povede nebo nikoliv. Nově se zjišťovací řízení u parkovišť vede pouze od 500 parkovacích míst nebo např. v případě, že se zřizuje 125 parkovacích míst na území národního parku.
Vedle samotné úpravy podlimitních záměrů došlo rovněž ke změnám v povinných parametrech limitních hodnot v příloze č. 1. Jako příklad může sloužit lisovna plastů, řekněme se zastavěnou plochou 4000 m2. Dosud bylo nezbytné, aby posouzením o dopadu na životní prostředí v procesu zjišťovacího řízení prošel kaž dý záměr, který zpracovával více než 100 tun polymerů ročně. To představuje přibližně 400 kg zpracovaného granulátu denně. Tento limit byl neúměrně nízký a vysokým počtem projednávaných záměrů zbytečně zatěžoval MŽP. Nově podléhají zjišťovacímu řízení pouze provozy na výrobu nebo zpracování polymerů, elastomerů, syntetických kaučuků nebo výrobků na bázi elastomerů až od kapacity 1000 tun ročně. Pokud tento projekt nebude spadat pod jiné kategorie transpoziční novely zákona 100/2001 Sb., jako je například (od určité kapacity) skladování nebezpečných látek, povrchové úpravy nebo velikost skladu, mělo by stačit jen územní řízení a stavební povolení, případně jejich spojené řízení. Mluvíme tedy o zkrácení povolovacích procesů na polovinu původního času.
Podobně tomu bude například u projektů datových center „na zelené louce“. Pokud jejich provoz nebude vyžadovat extrémně velké množství paliva pro diesel generátory a nebudou se na ně vztahovat jiné parametry zákona 100/2001 Sb. v platném znění, bude jejich povolování rychlejší oproti dosavadní praxi.
V rámci novely zákona 100/2001 Sb. je zajímavé i zrušení některých kategorií investičních záměrů, například posuzování výstavby strojírenských a elektrotechnických závodů. Řada těchto projektů samozřejmě posuzována bude kvůli jiným parametrům svého provozu (například povrchové úpravy nebo skladování), proto před zahájením legislativních kroků by měl investor pečlivě zvážit, jaká povolení jsou skutečně třeba a zbytečně neplýtvat časem.
VYLOUČENÍ ÚČASTI SPOLKŮ
Poslední zásadní změnou, vedle dalších dílčích změn nezmiňovaných v tomto článku, je vyloučení účasti environmentálních spolků z běžných povolovacích řízení. Dosud měly environmentální spolky možnost se účastnit (a napadat) běžná povolovací řízení na základě zmocnění uvedeném v § 70 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Nově bude účast environmentálních spolků možná pouze v řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny (např. o povolení výjimky z ochrany zvláště chráněných živočichů), podle zákona100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (např, v řízeních o „velké EIA“), v řízeních o povolení k nakládání s vodami podle vodního zákona, při pořizování a změnách územně plánovací dokumentace (např. pořizování a změny územních plánů), avšak běžných územních, stavebních a společných řízení se již environmentální spolky nebudou moci účastnit.
Vyloučením spolků z běžných povolovacích řízení nedochází samo o sobě k urychlení povolovacích procesů, avšak ke zcela zásadnímu urychlení dojde tam, kde by environmentální spolky mohly napadat samotná povolovací řízení. V případě vstupu environmentálních spolků do jednotlivých fází řízení byly spolky schopny důsledným využíváním procesních nástrojů blokovat povolovací procesy v řádu měsíců až let. Vyloučení environmentálních spolků bylo prosazeno teprve pozměňovacím návrhem v průběhu přijímání novely stavebního zákona s tím, že toto vyloučení mělo zabránit obstruování povolovacích řízení ze strany těch environmentálních spolků, které byly vytvořeny ze strany konkurence nebo různých spekulantů, kteří se snažili obstruováním povolovacích řízení získat určité výhody (včetně finančních). Vyloučení spolků z běžných povolovacích řízení na jednu stranu výrazným způsobem snižuje možné obstrukční jednání spolků v povolovacích řízeních, na druhou stranu se rovněž snižuje kontrola veřejnosti v rámci běžných povolovacích procesů.
Tento článek nemá za cíl provést komplexní analýzu všech změn zavedených novelou stavebního zákona nebo transpoziční novelou, ale soustředit se výlučně na nejvýznamnější změny, které by mohly přinést zefektivnění povolovacích procesů. Článek se sice snaží o optimistický přístup ke změnám zavedeným oběma novelami, avšak autoři vnímají zejména novelu stavebního zákonapouze jako prvotní legislativní krok na cestě ke komplexní úpravě povolovacích procesů. Autoři tohoto článku pevně věří, že legislativní práce na zefektivnění povolovacích procesů budou dále pokračovat tak, aby se povolovací procesy mohly výrazně přiblížit uživatelsky příznivějším úpravám zejména v západní Evropě.
Poslat Messengerem
