Fáze projektové přípravy

V praxi se zpravidla setkáte s projekty pro stavební a územní řízení a s podrobnějšími projekty prováděcími. V prvním případě se stáváte spolutvůrci budoucího díla, originálu šitého na míru stavební parcely i vašim představám. V tom druhém vlastně kupujete hotovou věc. I zde však máte možnost měnit a dotvářet. 

Jak postupovat 

První fází projektové přípravy je studie, v níž si investor s projektantem - kromě budoucího vzhledu a velikosti domu - ujasní především základní dispoziční řešení, vzhled domu, výběr konstrukčního systému a materiálů a finanční náklady. Zúčastněné strany spolu řeší rovněž umístění objektu na parcele a jeho zasazení do terénu, co nejvýhodnější orientaci vůči světovým stranám i korespondenci s okolní zástavbou. Podle odborníků je právě v této etapě vhodné nespěchat a nechat výsledek dostatečně „uzrát“. Projektant vás sice může vést, usměrňovat a snad i maličko „krotit“, rozhodně by vám však neměl vnucovat svoji vlastní představu. Je, přesněji bude to přece jen váš dům, vaše peníze, vaše budoucnost. 

Stavební dokumentace 

Její zpracování už je vysloveně záležitostí odborníků. Projektant v počáteční fázi kromě jiného řeší například připojení na stávající inženýrské sítě, napojení na veřejné komunikace, zjištění základových poměrů a povětrnostních vlivů na pozemku, součástí jsou také požárně-bezpečnostní opatření, průkaz energetické náročnosti budovy a další. Kompletní a poměrně tlustá složka výkresů, technických zpráv a dalších dokumentů, jejíž obsah je přesně předepsán, je pak nezbytnou součástí stavebního řízení (žádost o územní rozhodnutí, projekt pro stavební povolení), následuje podrobněji do detailů zpracovaný projekt pro realizaci stavby, případně změny projektu. 

Základem je reálné uvažování 

Říká se, že všechna přání stran domu je schopna splnit až třetí stavba v pořadí. Málokdo má ovšem na to, aby se na prvním staveništi „vyučil“ (a náležitě poučil), na druhém díle se zdokonalil a tzv. vychytal všechny mouchy a teprve při poslední kolaudaci si mohl spokojeně říct - to je ono! Vrátíte-li se tak o dvě tři desítky let zpět, často se nelze ubránit pocitu, že ve většině případů jde o výsledky prvotních pokusů. Ta doba naštěstí minula a všude kolem najdete architektonicky i stavebně velmi zdařilá díla.

Praxe ukazuje, že žádný dům není dostatečně prostorný, v každém domě časem schází nějaká místnost, ve všech domech najdete kouty a místa, kam nelze nic postavit ani do nich nic zabudovat, ve všech domech se časem stanou z některých míst skladiště, žádná předsíň (natož koupelna) nebude dost velká, aby se do ní vešly všechny potřebné věci (a lidi), vždycky se najde skříňka či komoda, kterou nelze naprosto nikam postavit, všechna schodiště budou někdy na překážku a sama o sobě budou překážku tvořit, v žádné místnosti nikdy nebude dostatek zásuvek… A naopak, zbytečně velké se budou zdát všechny plochy, které je třeba luxovat a jakkoli je udržovat. Zbytečně velká se při mytí budou zdát všechna okna, zvlášť v „bílé“ zimě tak budou působit i terasy a dlážděné plochy. A dům určitě nikdy nebude stát v dostatečné vzdálenosti třeba od nepříjemných a hlučných sousedů.